Neboj, bude líp

Ten všední den byl stejný, jako každý jiný předtím. Sama ženská s dvěma dětmi to nemá moc lehké.  

Internet

Ale ty jsi vždy měla optimismu a kuráže na rozdávání a navíc podporu milující rodiny. A i proto to byl tak obrovský šok, když jsi v ten obyčejný všední den přijela z práce domů a našla své děti sedět plačící na chodníku, před domem svých rodičů.

Zevnitř bylo slyšet jen nadávky a křik. Nikdo ti neřekl, co se stalo a už se to asi nikdy nedozvíš. O to větší je bolest v srdci.

Dokázala jsi začít znovu, přestěhovala jsi se s dětmi do hor, kde ti bývalo krásně u babičky a dědy na prázdninách.

Našla jsi novou práci, přátele a děti spoustu kamarádů, zkrátka začalo se zase dařit.

A najednou přišla ta strašná zpráva. Otec zemřel, na pohřeb nejezdi, nikdo tě tu nechce.

Jistě, že jsi jela... sama a brzy ráno, aby ses s nikým nepotkala. Polibek na to studené čelo, už nikdy nevymažeš ze své mysli a dopis, co jsi mu potají vsunula pod černé sako nikdo nepřečte. Jen ty víš, co je tam napsáno.

I když dnes ani zítra nevyschnou tvé slzy, tak věř, že bude líp. Zase bude slunce svítit i na tebe a hřát tě svými paprsky.

Nikdo není ostrov.

Pro mou kamarádku, stojím při Tobě... a nejenom já.